ANTARKTIDA

Výstupová linie na vrchol Monte Samila, archiv Marka Holečka
2014

Palmer Archipelago, Oblast Anvers Island, Monte Samila – 1500 m n.m.

  • Cesta: Ohnivá lýtka Abdulova
  • J stěna WI5, sklon 70°
  • Vylezeno za 24 hodin
  • Alpským stylem
  • Délka výstupu 1700m
  • Spolulezci: Vladislav Nosek, Vladislav Jošt
  • Leden 2014
  • ČHS ocenil čestným uznáním

Třetí výprava NEVER STOP EXPLORING, Expedice Antarktida - Smith Island

Téměř ve stejné chvíli, kdy jste odšpuntovali Novoroční půlnoční „šampáňo“, tak mohutná kola stroje B 777 se s námi odlepila z letiště Charlese De Gaula a zamířila do černé tmy přes Atlantský oceán. Letušky procházející uličkou a s profesionálním úsměvem nám radostně sdělují, že další kalendářní rok je v kopru. No což, mávnu si v duchu rukou, na rekapitulaci toho umřelého nemám chuť, jelikož je již napsán a změnit nic již nelze. Takže ať žije nový… hurá. Jsem opřený v palubním sedadle, které bude na třináct hodin vězením. Očima sleduji před sebou šošolky neznámých hlav s cizími obličeji a vlastními utajenými osudy. Kam letí, se nikdy sice nedozvím, ale o svých krocích mám zcela jasno. Za pár hodin budu přistávat v Buenos Aires, kde se mne bez lítosti a ohledů na moji zmučenou zadnici zmocní další éro, které mne přenese na samotný chvost jižní Ameriky, do tak zvané Ohnivé země. Tento cíp bičovaný krutým vichrem přicházející z oceánu, není nic pro mne nového, ale za tou mořskou hladinou, jež odděluje jeden kontinent od druhého, čeká něco, o čem jsem vždy jen snil. Jak to bývá, od představ k realizaci může být dlouhá cesta, tak i v tomto případě, uběhlo od té doby téměř šest let, kdy jsme si poprvé s kamarády plácli a řekli jedem. Samotný ostrov Smith pro nás objevila výjimečná postava českého mořeplavectví, čistokrevný dobrodruh srdcem i tělem, charismatický Ruda Krautschneider. „Proč nejezdíte lézt do Antarktidy?“ podtrhli otázku plápolající pomněnkové oči usazené do vráskami protkané a šedivým fousem olemované tváři Rudy. „Tam jsou kamarádi takové stěny, o kterých se vám ani nezdálo,“ pokrčuje bez přerušení.„Na co si ukážete, tam máte téměř stoprocentně ten váš prvovýstup a kopce jsou s dvoukilometrovým převýšením.“ Mezitím cinkla další dvanáctka na hospodský stůl. Odpověď žádná nepřišla a ani nemohla. Vláďa a i Zdenda již na antarktické Vinsnu byli, ale zkušenost lezení z mořské hladiny neměl ani jeden a sporé útržky informací z této oblasti naznačovali, že těch lidí, kteří něco podobného podnikli, bude sotva jako prstů na končetinách. Léta v kalendáři se otočila a stojím na břehu velkého dobrodruhství, jenž odražením plachetnice od Argentiny a proplutí Drakerovi úžiny otvírá cela novou epochu mého lezení v horách. Další zprávy z naší výpravy budu posílat, jak možnosti dovolí. Takže zdravím do Čech, kde jsem s radostí zanechal každodenní pracovní trable, ale také i příjemný klid domova a razím do ledničky této planety. Tudíž vše nejlepší přeji do nového roku, ať se Vám daří plnit si sny včetně předsevzetí, které jste si dali pro rok 2014. No a sobě a mým souputníkům na cestách, přeji čistě ze zištných důvodů v nejbližších dnech, klidnou plavbu.

Účastníci výpravy: Marek Holeček, Vláďa Nosek, Vláďa Jošt, Jíra Fidrant, Ado Eliáš, Standa Štefl a Rosťa Másílko

Óóh Samila a ta ohnivá lýtka Abdulova

Expedice NEVER STOP EXPLORING 2014 - Antarktida má za sebou parádní prvovýstup na do té doby nezlezený vrchol, kde jsme měli štěstí udělat první lidské otisky.

Dny jsou již sečteny. Nad hlavou se zvedá až k vršku hlavního stěžně pomocí spletitého systému kladek tmavě citrónová plachta, přitom dole na palubě je slyšet funění a halekání: „ták hop, ták hop“. Námaha se zračí v očích tří, kteří v prokřehlých rukách táhnou tlusté lano a zápasí s tíží plachty, do které se začíná opírat chladem nasátý vítr. Plachetnice eXplorer nabírá rychlost a spokojeně se začíná kolébat. Sedám na palubu a vychutnávám poslední okamžiky pohádkově neskutečné krajiny. Mé oči z proudícího chladivého vzduchu začínají slzet a možná, že to není jen díky jemu. Jakoby poslední sbohem proplouvá kolem kýlu, který si prořezává svoji cestu ocelově tmavou hladinou, páreček velryb. Postupně vyfouknou gejzíry vody z malého otvoru na svém hřbetu a vzápětí se zvedá k nebi první, pak druhá, obrovská ocasní ploutev, aby se pod nimi hladina v momentu uzavřela. Plují někam neznámo do hlubin za potravou, nebo jen tak, kdo ví. V srdci zápasí smutek s radostí. I já odplouvám a zanecháván za svými zády zážitky posledních tří neděl, které si začínám pozvolna uspořádávat do vzpomínek. Putující koráby bez kapitána v podobě bludných ledových ker, vybarvených do všech odstínů modré, hory roztodivných tvarů s cukrovou vatou na svých vršcích a odlamující se ledovce padající s ohlušujícím rachotem do moře. K tomu kakofonie štěbetajících tučňáků s lenošivými tuleni, kteří se až v momentě, kdy jim téměř dupnete na hlavu, uráčí znuděně otevřít oko. Jejich letmý pohled v zásadě hovoří srozumitelným jazykem: „táhni, odkud jsi přišel“.  Tiše jim odpovídám: „No neboj brachu, vždyť už jdu a daleko, hodně daleko, ale zase se vrátím“.

Mé sny se naplnily až po okraj a porovnání s realitou rozhodně předčilo i ten nejsladší z nich. Chtěl jsem vidět na vlastní kukadla drsnou Antarktickou přírodu, kde slunce na půl roku nezapadá, plout malou plachetnicí přes bouřlivého Drakea, lézt v panenských stěnách vyrůstajících přímo z vody a dělat první kroky v bělostném sněhu. Podtrženo sečteno, naše sedmičlenná parta „neohrožených“ rozdělená do podskupin s názvy Hot Pingvin´s ve složení Standa, Ado, Jíra, Rosťa, včetně Lazy Seal´s v osazení Vláďa I. a Vláďa II. plus má maličkost, vykonala nejeden hrdinský výpad do kruté, ledem uvězněné pustiny. Takže k hlavním cílům. Povedl se krásný a zároveň pekelně svižný prvovýstup na doposud nenavštívený vrchol, což je již neoddiskutovatelnou historickou skutečností. Pravdou zůstává, že s původní zastávkou na Smithu to nemělo co do činění, jelikož jsme ostrov pouze obkroužili a bez prodlevy pokračovali jižněji k Peninsule. Jeho sněhové podmínky a nabídka výstupových linií, nahrávaly spíše sebevražedným sklonům, na což ani jeden z nás zatím neměl chuť.

Čekání na přízeň počasí a najití krásného logického směru ve spleti štítů se nakonec vyplatilo. Před námi se objevil hřeben Osterrieth Range, kde čekala Ta, která nám okamžitě učarovala. Lezecké chřípí se zvedlo a nabralo do plic touhu. Čili Partička Lazy Seal´s, za 24hodin stálého lezení prostoupila a sestoupila jihovýchodní stěnou Monte Samila, která se od mořské hladiny zvedá do 1500metrové výšky. Nechyběly v ní pády lavin, průchod rozbitým ledovcem, jehož tmavé útroby táhly náš ustrašený pohled, prokopávání sněhovou převějí, kolmé ledové frkance, vzdušné úseky ve sněhových varhanách, bez možnosti sebemenšího zajištění a závěrečné třicetimetrové slanění z okrajového séraku přímo na lodní palubu. O tom ale později, v obsáhlejším raportu, s názvem Horoucí Antarktida. Druhá skupina také nelenila a ve stejném čase nám sekundovala výstupem na protější ostrůvek Lion Island, kde Ado aviatik udělal významný záškub na svém padáku. Tím byla naplněna podstata „malého lidského skoku, ale velkého letu v paraglidistickém světě“.

Ve faktech: 
Cesta vede na námi pojmenovaný vrchol Monte Samila 1500 m.n.m (čili pro srozumitelnost rozloženo na dvě slova Samice-milá), ležící na ostrově Anvers v oblasti Palmer Archipelago / Antarktida 
Název cesty: „Abdulova ohnivá lýtka“ je věnován na památku Zdenálovi Hrubému. 
Obtížnost: WI 5 s celkovým sklonem 70° 
Délka: včetně nástupového sněhového kuželu je 1700metrů, přičemž čistě lezeckých je 1400metrů 
Datum: 17-18.1 2014 
Kdo: Vláďa Nosek, Vláďa Jošt a já

V této chvíli co píši tyto řádky, proplouvám již Drakem. Nechávají mne již docela lhostejným poskakující delfíni, dovádějící po boku lodi ve vzdouvajících vlnách i mistrně plachtící kormorán, který svými perutěmi se téměř dotýká hladiny, jako by mu nevadil všudy přítomný marast. Kolem dokola jen rozbouřené nekonečné moře a zase jen moře vln. Jinými slovy mám již docela plné zuby nepravidelného houpání mého žaludku nahoru a dolů. Tříštící voda, která mě hodnou dobu na palubě sprchovala, se brutální silou přelévá přes okraje, přitom příď lodi mizí každou chvílí pod hladinu, aby se pak vítězoslavně znovu objevila. Zalézám do útrob našeho ocelového šejkru naprosto přeplněn obdivem k přírodním živlům, řádně prosolen do slanečka, mokrý a na kost promrzlý. Následující den nás čeká bouře, tak zvané hvízdající šedesátky. Jsem tedy upřímně zvědavý, co si na nás tentokrát přichystáš, Neptune. Jedno je jasné, má slavná kariéra mořeplavce, která započala na argentinském pobřeží Ohnivé zemně, nejspíš ve stejném místě, pokud tam dopluji i skončí. Už aby to bylo, „ jebat jachtařinu“. 

Oči plné hvězd

Oči plné hvězd…
Ta hloubka hlasu s medovou příchutí,
ten odhodlaný výraz s klidnou duší,
to moudro bez zbytečných slov,
a ty oči plné hvězd, v kterých se odrážejí dálky.
O to vše přicházím, za tím vším truchlím.
Odešel jsi s rychlostí komety,
ale i jako ona,
ta zářivá dáma putující v prostorách času,
znovu se navracíš v hezkých vzpomínkách.

Bohužel expedice na Antarktidu, byla tou naší poslední výpravou v pozemském životě, ale i tak díky za každou minutu. Šťastný let Stando.

Mára

DALŠÍ FOTOGRAFIE

  1. slot777
  2. judi slot online jackpot terbesar
  3. bocoran slot gacor
  4. slot deposit dana
  5. slot gacor
  6. slot jackpot terbesar
  7. slot777
  8. 777 slot online
  9. slot bonus new member
  10. slot deposit 5000
  11. cukongbet88
  12. joker123
  13. slot deposit dana
  14. slot deposit 5000
  15. slot deposit pulsa
  16. slot deposit dana
  17. slot88
  18. slot via pulsa
  19. slot deposit ovo
  20. slot777 deposit pulsa
  21. slot gacor via dana